Základní informace

Zkušenosti z praxe ukazují, že výměna vzduchu ve veřejných budovách je nedostatečná. Pocit nutnosti výměny vzduchu v interiéru většinou určuje spíše odérová složka (plynné složky v ovzduší, vnímané jako pachy či vůně) než potřeba kyslíku pro dýchání, která je, ve srovnání s požadavky na odstraňování odéru minimální (potřebné množství kyslíku je totiž pouze cca 1 m³/h na osobu). Kritériem pro posuzování úrovně odérové složky je koncentrace těkavých organických sloučenin ve vzduchu (TOVC). Produkce TVOC vybavením místnosti je minimální (činí méně než 55 mg/h na 1 m2podlahy), proto za postačující kritérium lze považovat jen úroveň koncentrace CO₂.

Oxid uhličitý (CO₂) je běžnou škodlivinou ovzduší obývaných budov. Zdrojem tohoto plynu je člověk, jeho metabolismus, dýchací a termoregulační pochody, a také spalování paliv. Koncentrace CO₂:

·         ve vnějším prostředí => 330 - 400 ppm,

·         optimální koncentrace ve vnitřním prostředí do 700 ppm,

·         normální koncentrace ve vnitřním prostředí 700 až 1000 ppm,

·         průměrná hodnota v průběhu 24 h => 1000 ppm (1800mg/m³) – na tuto hodnotu se dimenzují vzduchotechnická zařízení pro obytné budovy,

POZN.: Předpokládáme-li koncentraci CO₂ v čistém venkovním vzduchu 390 ppm, a průměrnou produkci CO₂ 19 l/h na osobu, pak k udržení koncentrace CO₂ v interiéru 1000 ppm je nutný přívod čistého vzduchu 30 m³/h na osobu.

·         nejvýše přípustná hodnota v průběhu 24 h => 1200 ppm (2160 mg/m³)

 

Důsledky vysoké koncentrace CO₂:

·         nad 15 000 ppm -  špatně se dýchá,

·         nad 30 000 ppm - většina lidí trpí bolestmi hlavy a závratěmi,

·         nad 60 000 ppm - dochází k letargii a ztrátě vědomí.